Flétničkovi v Betlémě

17.12.2012 21:55

Bylo to toho času, co anděl Páně zvěstoval narození Ježíška. I nad domečkem rodiny Flétničkových zašustila andělská křídla a ta radostná zpráva o příchodu Jezulátka velmi vzrušila všechny jeho obyvatele. Ti se hned začali připravovat na cestu.

Soprinka utíkala do pokoje a cestou přemýšlela, jaký vzácný dárek Ježíškovi dá. Už od jeho dveří jí jako první padla do oka její nejmilovanější flétnička ze vzácné slonové kosti. Na chvilku se jí sevřelo srdce úzkostí že o ni přijde, ale nakonec rozhodla, tou milého Ježíška obdaruji.

Bráška Tenůrek dlouho nemohl na nic přijít. Až ho napadlo, že Ježíšek bude rád za jeho sešít hádanek a slovních hlavolamů, který pracně již několik let sbíral a několikrát přepisoval. Ten se bude Ježíškovi jistě hodně líbit, pomyslel si, v bystrosti se musí člověk pořád cvičit. 

Maminka Altinka hned věděla, že upeče Ježíškovi něco dobrého a pustila se do pečení vanilkových rohlíčků.

Tatínek Basík se na chvíli zamyslel a pak sešel do malé dílny kterou měl ve sklepě. Vybral pěkný kousek smrkového dřeva, potom nejostřejší nůž a dlátko a pustil se do vyřezávání. Dal si opravdu hodně záležet a za nějaký čas už ukazoval celé rodince vyřezaného koníka. Všem se moc líbil. Pak si navzájem pochválili vybrané dárky, přehráli si pár písniček, aby nepřišli ke chlévu nepřipraveni a vydali se na cestu. 

Anděl Páně tatínkovi Basíkovi cestu dobře vysvětlil, takže netrvala ani moc dlouho. A i kdyby ji neznali, vedla by je záře Betlémské hvězdy, jež byla vidět ze široka a daleka.

Když přišli na prostranství před chlév, zpočátku Ježíška pro to množství lidí ani neviděli. Ale už za chvíli spatřili otevřený chlév a postýlku ve které seděl. Ve všem tom zmatku se jim podařilo objevit frontu lidí, kteří čekali  se svými dárky na přijetí u Ježíška. Postavili se také do řady. Když se dostali blíže ke chlévu, mohli sledovat co kdo přinesl. Marie s Josefem se na příchozí mile usmívali a za dary pěkně děkovali. Ježíšek vesele na každého mrkal, takže se zdálo, že mu ta spousta lidí ani nevadí.

Když se Flétničkovi před Jezulátko dostali, hluboce se mu poklonili, předali mu své dary a představili se mu svou oblíbenou písničkou My jsme čtyři flétničky... Jaké bylo jejich překvapení, když se Ježíšek chopil slonové flétničky, jež od Soprinky, dostal a přidal se k nim. Šlo mu to náramně. Všichni, co stáli kolem, mu za to šikovné hraní moc tleskali a také Flétničkovým za veselou písničku. Pak už byl čas se s Jezulátkem rozloučit a udělat místo dalším lidem čekajícím v řadě.

Ještě chvíli postávali, zdálky s potěšením pozorovali dění u chléva a pak se vydali domů. Dorazili ještě před svítáním. Bez dlouhého otálení si vlezli do postelí. A každému z nich se zdál krásný sen. Soprince, jak hraje s Ježíškem dvojhlasně na flétničky ty nejjemnější melodie a jak si tu její flétničku schovává pod polštář. Tenůrkovi o tom, jak dává Ježíškovi těžké hádanky, které on všechny hravě uhádl. Maminka se ze spánku šťastně usmívala neboť Ježíšek snědl na posezení její vanilkové rohlíčky a ještě si spokojeně olizoval prstíky. A tatínkovi se vracel obraz Ježíška, který držel jím vyrobeného koníka a nechtěl ho dát z rukou...